Hrad Kost

HISTORICKÁ PAMÁTKA

Víte že…

Víte, že severočeský Úštek je zčásti vyhlouben do pískovce? Krom sklepů pod hradním palácem a podzemního muzea pohlednic u synagogy o tom svědčí takzvané Ptačí domky, připomínající hnízda na skále.



Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Hradní paláce

Člověk nemusí procházet hradními paláci, aby byl Kostí nadšen. Stačí z dálky pozorovat její monstrózní siluetu, projít se po nádvoří nebo listovat v historických knihách.

Děravé stěny

Když se na hrad vydáte, zaujme vás několik věcí. Například lichoběžníková věž, jejíž všechny čtyři hrany jsou viditelné z jednoho místa v podhradí. Zajímavý je fakt, že Kost nestojí na vysokém kopci a namísto toho, aby se pyšně vypínala do kraje, čeká nepřátele skrytá v hlubokém údolí. Pozornost si zaslouží i její „dírkované stěny“. Proč je v každém hradním kameni důlek? Za odpovědí bychom se měli vydat do dob Karla IV., kdy se stavitelé snažili budovat nedobytné hrady. Malé kameny nahradily obří balvany, vážící na čtyři metráky. Obranyschopnosti hradu to prospělo, ale zedníci rozhodně neměli lehčí práci. Aby se jim podařilo vytáhnout stavební kameny tam, kam potřebovali, museli použít rumpál. Balvany navrtali v místě těžiště a zdvíhali je za pomoci zvláštních kleští, zvaných „krepny“. (Mimochodem, na Kosti mají jedny vystavené.) Tento postup byl běžný u stavby všech gotických hradů, ale na většině si dali tu práci otočit kameny tak, aby díry nebyly vidět. U Kosti to nebylo díky omítce potřeba. Jenže nános se časem setřel a zbyla důlkovaná zeď tak, jak ji známe dnes.

Pochmurný „palác“

Do nejpochmurnější místnosti hradu se nedostanete. Bývalá hladomorna je zazděná už od třicetileté války a slouží jako věčná ložnice mrtvých vojáků. Když Švédové obléhali Kost, vypukl zde mor a mnoho členů hradní posádky opustilo zemi živých ne rukou nepřítele, ale kvůli hrozné nemoci. Kdoví, kam putovaly jejich duše – každopádně problémem zůstalo, co s těly. Pohřbít je do pískovcové skály nešlo a vynést ven – to by znamenalo ukázat slabost nepříteli, tedy „sebevraždu“. Nezbývalo než mrtvé vojáky shodit do hladomorny a zazdít. Bude to čtyři sta let, co netknuti odpočívají ve hradním sklepení. S vědomím, že Švédové Kost nakonec nedobili a odtáhli, mají jistě věčný spánek poklidný.

Lobkovický a Bibrštejnský palác

První dva paláce, které uvidíte při příchodu do hradu, sloužily nebo slouží jako úřednické budovy. Původně sídlila správa hradu v Bibrštejnském paláci. Později se úředníci přestěhovali do níže položeného Lobkovického paláce. Také dnes tu najdete kancelář a byt kosteckého kastelána. Bibrštejnský palác bezpečně poznáte podle psaníčkového sgrafita, jímž je omítnut. Jako turisty vás nejvíce zaujme veřejně přístupné přízemí, v němž je umístěna Černá kuchyně.

Vartemberský palác

Když se řekne „palác“, člověk si představí monstrózní místnost s cennými obrazy, bohatě zdobeným nábytkem a měkkými koberci. V prostorách Vartemberského paláce návštěvník konečně narazí na to, co od paláce očekává. Avšak bude si muset počkat na druhé patro. Vartemberský palác byl poté, co se v roce 1690 zřítilo podélné zdivo, přestavěn na sýpku. Aby se tu mělo obilí dobře, nebylo třeba nákladného vybavení. To, co je v místních prostorách vystaveno dnes, je mistrným aranžmá kosteckého restaurátora. V dolním podlaží paláce je původní jen trámový strop. Dřevo zůstalo po staletí zdravé díky tradiční a funkční impregnaci – hovězí krvi. Naposled jí bylo napouštěno v roce 1982. Z expozice zbraní jsou nejzajímavější hradebnice. Z těchto přes metr dlouhých pušek se střílelo z hradeb. Efekt výstřelu však fungoval na obě strany a zpětný ráz dokázal střílejícího shodit do podhradí. Aby se tomu zabránilo, měly hradebnice pod hlavní hák, kterým se zachytily za hradby. Mimo zbraně jsou k vidění původní truhlice na převážní žoldů vojáků. Samy o sobě jsou celkem těžké, tak ukradnutí všech peněz najednou prakticky nehrozilo.

Pět v jednom

Horní patro Vartemberského paláce tvoří prostorná místnost, která v minulosti sloužila zároveň jako obývák, jídelna, ložnice, koupelna i záchod. Bydleli zde majitelé hradu, tak si tu vše zařídili k obrazu svému. Mívali vyšší stoly, než máme my, a při jídle se jim nohy klimbaly nad podlahou. To proto, aby i vsedě shlíželi na služebnictvo shora. Chuděry číšnice to neměly jednouché. Při hodování se šlechta nezdráhala použít namísto neexistujících servítek jejich oděv či vlasy. V místnosti je řada zajímavých exponátů. Třeba barokní mramorová Madona z 18. století. Zatímco běžně je Panna Marie zpodobňována s Ježíškem v náručí, tahle ho jen přidržuje na jakémsi míčku. Obraz malého Filipa Kinského by na první pohled návštěvníka nezaujal. Byl by si býval myslel, že jde o portrét malé holčiny. Filip je zachycený v dívčích šatech, protože se tak oblékal. Avšak nebylo by správné domnívat se, že byl odmala nějaký „divný“. Šlechta tak své syny strojila běžně, protože to byl snadný způsob, jak zabránit únosům. Zatímco o chlapce – dědice rodu, byl mezi zlotřilci velký zájem, dcery nikdo nekradl. Díváme-li se na věc z materiálního hlediska, měly pro rodinu spíš zápornou hodnotu. Bylo za ně třeba vyplatit věno.

Šelemberský palác

Čas utíkal a způsob života se měnil. Aristokracie si spíš než nedostupnosti cenila pohodlí, a tak byly staré opevněné hrady přebudovávány na reprezentativní zámky. Na Kosti vznikla vskutku nádherná místnost. Prostory Šelemberského paláce jsou dodnes ty nejkrásnější na hradě. Narozdíl od Vartemberského paláce, který měl původně jen malá okýnka, zde byly hned zpočátku proraženy velké otvory, jimiž proudilo denní světlo a zahalovalo všechen cenný nábytek a zdobení do přívětivého žáru. Dnes se obdivu dožaduje dvojice historických skříní. Barokní skříň je starší, ale zato se nemůže pyšnit tak archaickou výzdobou.