Hrad Kost

HISTORICKÁ PAMÁTKA

Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

O údolí Plakánek

Hrad Kost je sevřen v malebné kotlině. Plakánek a Prokopské údolí jsou vroubeny pískovcovými skalami, potáhnuty kobercem měkké trávy a opředené pověstmi. Zvlášť údolí Plakánek podnítilo díky svému názvu mnoho duší tklivých kronikářů k psaní neuvěřitelných příběhů.

Černý uhlíř

Údolí Plakánek je vidět z hradního nádvoří. Vine se jím cesta, obepínající svými kličkami skaliska a lesy na západě. Historické prameny dokládají, že tam, kde dnes vidíme jen obyčejnou zatáčku, stával kdysi domek uhlíře. Pálil dřevo na dřevěné uhlí, a tak bylo často údolí plné kouře. Není divu, že procházející lidé slzeli. Odtud možná jméno „Plakánek“. Povídá se, že uhlíři se kdysi ve zdejších hlubokých lesích zatoulal syn. Celou noc jej utrápení rodiče hledali, až nakonec měsíc osvítil mdlým světlem hradby Kosti a uhlíř spatřil plačícího syna pod hradní branou.

Údolí nářků

V údolí Plakánek prý brečela a naříkala spousta lidí. Plakala zde dívka, jež opustil milý. Sténali tu a blouznili, až se okolní skály chvěly, nešťastní odsouzenci, kteří byly v kotlině mučeni a popravováni na stinadlech. Jakási nešťastná vdova se i s dítětem v rukou vrhla do chladivé náruče Bílého nebo Černého rybníka – kdo dnes ví. Jejich pláč se údajně nesl údolím ještě pěkně dlouhou dobu!

Osudová láska

Babky povídají, že Plakánek získal své jméno podle smutné události. Místní uhlíř měl pohlednou dceru, jejíž vnady nedaly spát ani jakémusi úředníkovi na Kosti. Dívka podlehla jeho svodům a jednou v noci, když se nekřesťanský hřích mohl schovat za roušku tmy, vydala se na hrad, aby přinesla svému milému potěšení. Jenže jakmile se mladici začalo zakulacovat břicho, už o ní hradní pán nevěděl. Tak nerovný sňatek byl přece zhola nemožný! Žena pochopila, jak naivně naletěla jeho sladkým řečem a neupřímným slibům, ale bylo již pozdě. Dítě donosila, avšak hned po porodu jej zaživa zahrabala kdesi v údolí. Teprve dalšího dne si uvědomila, jak hrozný čin spáchala a jala se svého synáčka hledat. Nenašla jej. Od té doby se prý za úplňku ozývá údolím dětský pláč. To malý chlapec s krví šlechtickou i uhlířovou naříká za svou hříšnou matkou. Úpění má zaniknout teprve tehdy, až tělo nějaká prostá a čitá lidská duše objeví a řádně jej pohřbí.

Ohnivý keř

Uhlířův syn nebylo jediné děcko, které si v lesích Českého Ráje hrálo příliš dlouho do noci. V hvozdech nedaleko Kosti se před dávnými a dávnými časy zatoulala jistá Anička. Byla to dcera kosteckého purkrabího, takže není divu, že jí hledala celá hradní posádka od večera do rána. Nebylo to nic platné a až druhého dne navečer se jako zázrakem děvče samo vrátilo. Noc, probdělá ve smrtelných úzkostech z dravé zvěře a potulných lupičů, na něm byla znát. Dívka přišla domů smrtelně bledá a s černými kruhy pod očima. Jak ulehla do postele, usnula. Teprve ráno se jí rozvázal jazyk. Povídala, jak nekonečně dlouho bloudila luhem, už už byla odhodlána vše vzdát, když tu zdáli zaslechla podivný hlas. „Viz keř!“ volal. Anička se otočila a spatřila hořící křovisko. Plameny osvěcovaly cestu, a po té dívka se vydala. Pěšina ji dovedla až domů. Od té doby se prý kopec, na kterém hořel zázračný keř, nazývá Vyskeř. Dnes se kolem něj rozkládá malebná vesnička s kostelem. Vyskeř je asi 5 km severně od Kosti a vede k němu modrá turistická trasa.