Hrad Kost

HISTORICKÁ PAMÁTKA

Víte že…

Víte, že Deštné v Orlických horách nabízí běžkařské tratě v délce více než 50 km? Cestou budete míjet bunkry, postavené ještě před druhou světovou válkou, a rozhledny. Z hřebenu je vidět daleko do Polska.



Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Stavební historie

V Čechách se moc středověkých hradů nedochovalo. Majetná Kost má mezi nimi zvláštní postavení – je nejzachovalejší. Ačkoli Karlštejn zná jistě víc lidí a snad má v české historii i významnější postavení, z jeho původního vzhledu zůstalo mnohem méně. Hrad Kost, vyrůstající ze země vprostřed malebného Českého ráje, vypadá prakticky stejně už půl tisíciletí. Rekonstrukce, která proběhla v 50. letech 20. století, mu na atmosféře nic neubrala.

Tvrdý jako kost

Žil byl (a bylo to někdy kolem poloviny 14. století) jistý Beneš z Vartemberka, který si nechával říkat Benesius di Costi. Za život si našetřil dost, aby koupil sobotecké panství, ale už mu nezbylo na stavbu zámožného sídla. Musel se spokojit s menším hrádkem, který sestával ze sálu a jediné věže. Tenkrát panstvo dbalo především na bezpečnost a ideálem byla nedobytnost, tak pro pevnost vybral místo na skále, kryté ze všech stran zalesněnými kopci. Výhodou Kosti bylo po staletí to, že ji nepřátelé vždy spatřili až na poslední chvíli. Jiní – třeba Jan Žižka – ji přehlédli úplně. Jméno Kost má hrad odnepaměti. Získal jej právě podle přídomku zakladatele. Costi znamená v překladu něco jako „kamenný“ nebo „tvrdý“ a Beneš tím chtěl vyjádřit unikátnost stavby. Mnoho středověkých hrádků a tvrzí se totiž stavělo ze dřeva.

Období staveb

Benešův syn zdědil po otci inteligenci a píli. Není divu, že se vypracoval až na nejvyššího hofmistra, čímž se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Karla IV. Král nebyl harpagon a Petr z Vartemberka měl brzy dost na to, aby Kost přestavěl. Z jeho doby se toho hodně zachovalo do současnosti. Renesanční úpravy následovaly za dob Jana z Bibrštejna. Jeden z dalších majitelů Kryštof Popel z Lobkovic nechal vybudovat místní pivovar a Lobkovický palác. (Mimochodem, podle názvů paláců lze snadno pochopit, kdo a kdy je postavil.)

Od rodu k rodu

Albrecht z Valdštejna, který koupil Kost v 17. století, ji plánoval přestavět na venkovské sídlo. To zmařila jeho smrt, ale hradu to před úpadkem stejně nepomohlo. Když jej vlastnil rod Černínů, chátral a mnoho pokojů bylo používáno jako sýpka. Obilí nemělo na své „bydliště“ nijak vysoké nároky a podle toho také hrad vypadal. Někdejší pevnost koupil Kazimír Netolický, šikovný baron, který se dokázal vypracovat na hraběte. Avšak mezi jeho potomky byl nedostatek mužů, takže rodinný majetek putoval z rukou jednoho rodu do druhých. Manželé ženských potomků Netolického však přijímali jeho jméno i hraběcí titul, až se veškerý majetek dostal k Anně Marii dal Borgo Netolické. To ona si vzala Norberta Kinského, jehož potomci jsou dnešními majiteli Kosti.

Od zestátnění k restituci

Už dědeček Anny Marie – Ital Flámino dal Borgo – přijel do Čech zhlédnout svůj nově nabytý majetek. Za tímto účelem se naučil česky a jeho vnučka Anna pak pendlovala mezi Čechami a Itálii až do té doby, než přišli komunisti a pod záminkou „vůle lidu“ hrad (stejně jako všechno ostatní) zestátnili. Kost se stala muzeem gotického a renesančního umění. Dnes – poté, co hrad restituoval Norbert Kinský – prochází Kostí klasická prohlídka. Nutno říct, že správa hradu velmi dbá na výběr průvodců, tak je zábava zaručená i pro ty, kteří běžně prohlídku památek přetrpí jen kvůli rodičům nebo manželce. Protože Giovanni Kinský, jeden ze synů Norberta a dnešní majitel hradu, holduje střelným zbraním, je jich spousta součástí expozice. Výstava historických pušek a hradebnic vyrazí dech i nejedné křehké slečince :)