Hrad Kost

HISTORICKÁ PAMÁTKA

Víte že…

Víte, že v lyžařském středisku Severák se drží sníh skoro nejdéle v celé republice? Působí tu tři lyžařské školy včetně profesionální školy snowboardingu, která využívá snowpark s řadou skokánků a překážek.



Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Středověká mučírna

Ve sklepě Vartenberského paláce býval kdysi sklad vynikajícího vína. Avšak to by (bez ochutnávky) jistě nenalákalo návštěvníky tolik jako dnešní expozice mučírny. Hrad Kost se může chlubit výřečnými a zábavnými průvodci. Ale dejte si pozor! Jsou i pěkně škodolibí a když se jim znelíbíte, bez pardonu vyzkoušejí španělskou botu nebo pranýř na vás :)

Hrůzostrašná inkvizice

Když se člověk dívá na Goyovy přízraky režiséra Miloše Formana, nechce se mu věřit, že vůbec kdy mohlo být útrpné právo praktikováno. Bylo jedno, zda se člověk přiznal hned (i když čin třeba vůbec nespáchal) nebo tvrdošíjně zapíral – pach mučírny okusil tak jako tak. Přitom šlo často o „delikty“, nad nimiž dnes kroutíme hlavou. Byl jsi Žid? Choval ses jinak, než ostatní? Lidem se zdálo, že tvá duše propadla ďáblu? Odmítal jsi jít vepřové? Na šibenici s tebou!

Trápení na sto způsobů

Když člověk poslouchá, jakých různých způsobů používalo středověké „právo“, aby z viníka dostalo přiznání, mrazí mu v zádech. V mučírně byl odsouzenec podroben útrpnému výslechu, který ho měl dohnat (a takřka vždy dohnal) k přiznání – ať už bylo jakkoli absurdní. Začínalo se bolestivým svazováním a následovalo takzvané suché trápení, při němž byl vězeň tažen na skřipci. Když byly končetiny vykloubeny a svaly poškozeny, mohl kat přejít ke světlému trápení, které spočívalo v pálení těla svazkem hořících svíček. K drcení kostí sloužily palečnice a španělské boty.

Pochmurná expozice

Při vstupu do kostecké mučírny vás uvítá ponurá hudba. Nad vchodem visí první děsivý exponát: železná klec na čarodějnice. Podezřelá žena do ní byla uzavřena a spuštěna na pět minut do vody. Pokud ji vytáhli mrtvou, byla zproštěna obvinění a se vší křesťanskou ctí pohřbena. Když zázrakem přežila, považovali to soudci za důkaz spolků s ďáblem a nebožačku nechali zaživa upálit. V mučírně je také vystavena jediná veřejně přístupná funkční gilotina v Česku, které se dostalo té cti, že si zahrála v americkém thrilleru Mlčení jehňátek. Jedná se o kopii gilotiny, na níž se popravovalo ještě za první republiky a protektorátu. Originál je uložen v Pankráckém vězení v Praze. Až kolem ní budete procházet, nezakopněte samým vytržením o popravčí špalek se sekyrou nebo stojan na bičování.

Trest smrti

Ve spoustě zemích dnešního světa je trest smrti něco nepředstavitelného. Ale i tam, kde jej stále praktikují, zůstává lidem, pročítajícím středověké spisy, stydnout krev v žilách. Průběh hrdelních soudů byl zaznamenáván do takzvaných smolných knih. Za mravní přestupky se trestalo různě a ve většině případů z toho vyšly hůř ženy. Zatímco muž se mohl vyplatit, jeho družka prožila trýznící mrskání nebo byla vypovězena. Trest nejvyšší – trest smrti – také vypadal pro obě pohlaví různě. Muže mohl kat stít, pověsit, rozčtvrtit nebo lámat kolem. Hříšnice bývaly sťaty, upáleny nebo zahrabány za živa. Protože se v minulosti věřilo na posmrtný život, nebylo možné nechat hříšného křesťana na věčném spánku poklidně odpočívat. Tresty čekaly provinilce i po smrti. Třeba vplétání do kola se provádělo jen s mrtvými těly.

Jak se žilo katům?

Špinavou práci musel někdo oddřít. Byli potřeba lidé, kteří odsouzené přikolíkovali k zemi, rozčtvrtili je sekyrou nebo oběsili na šibenici, případně na výstrahu zavřeli do pranýře se zahanbující cedulkou kolem krku nebo hruškou v puse. Katové museli mít silné žaludky a není divu, že je nikdo neměl moc v lásce. Popravčí žili mimo společnost a tvořili zvláštní skupinu měšťanů. Své domky měli na okraji města a svoji práci dělali za úplatu. Paradoxní je, že si obvinění, kteří na to měli, museli své mučení a případnou popravu zaplatit sami.