Hrad Kost

HISTORICKÁ PAMÁTKA

Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Unikátní exponáty

Hrad Kost zažil dobu slávy i úpadku. Nějaký čas sloužily jeho paláce jako sýpka a stavba chátrala. Jako ostatní české památky neušel po nástupu komunismu zestátnění. Z jeho původního vybavení se zachovalo máloco. Avšak to nic nemění na tom, že je dnes plný zajímavých exponátů, které místní restaurátor sestavil v autentické celky. Něco je krásné samo o sobě, jiné se stane zajímavějším po výkladu průvodce.

Z nádvoří až do mučírny

Zajímavé exponáty uvidíte v průběhu celé prohlídky. Při vstupu na první nádvoří zaujme pozornost velká dřevěná konstrukce. Jedná se o funkční kopii katapultu, který se používal ve středověku při dobývání hradů. Provozuschopná je i replika gilotiny, vystavená v mučírně. Na jejím originále se popravovalo ještě za první republiky a protektorátu. Dnes je uložen v pražské věznici na Pankráci. Kostecká gilotina sice nikdy nepřeťala krk hříšníka, zato si zahrála ve filmu. V roce 2005 ji využil americký štáb, který přijel na Kost natáčet Hanibala.

Zvláštní okno a podivná Madona

Vartemberský palác je pojmenován podle prvních majitelů hradu. Ve 14. století se spíš než na komfort dbalo na bezpečí, které představovaly silné zdi, mohutné hradby a malá okna. Větší otvory, které vhání do místnosti světlo, byly proraženy až při pozdějších přestavbách. Avšak středověcí stavitelé nebyli vůbec hloupí. Dominantní kulaté okno ve Vartemberském paláci má dvojitě trychtýřovitý tvar. Ačkoli byla díra ve zdi malá, dokázalo jí vniknout do sálu poměrně dost světla. Měkké paprsky se lámou mimo jiné na snad tři sta let staré soše Madony. Oto Sandler ji do karalského mramoru vytesal docela jinak, než se to běžně dělalo. Panna Marie byla obvykle zpodobňována s Ježíškem v náručí. Ta kostecká přidržuje syna na jakémsi míčku.

Prostřelený obraz

Obraz, vystavený v prostorách Vartemberského paláce, je opředen tajemstvím. Vystavit ho nechali dnešní majitelé hradu – bratři Kinští. Jejich rodu patří ta záhadná podobizna, provrtaná kulkou, snad odnepaměti. Avšak nikdo si už dávno nepamatuje, koho ženský portrét zpodobňuje a čím si střelu vysloužil. Traduje se, že je na něm vymalovaná manželka jednoho z majitelů hradu. Byla prý neobyčejně krásná a také svých vnadů vděčně využívala. Pán její záletníky nějakou dobu toleroval, ale co je moc, to je příliš. Kdoví, co přesně se událo, že jednou vtrhnul rozčileně do pokoje a namířiv hlaveň zbraně na svou ženu, nechal se slyšet, že „už toho má dost“! Avšak když tiskl kohoutek, najednou se rozmyslil a vypálil střelu na opačnou stranu – přímo do podobizny jeho milované. Ta samou hrůzou ztratila řeč. Ale jestli s ní přišla i o záletnické choutky už kronikář nedodává ;)

Nejlepší šermíř na světě

Ve Vartemberském paláci je ještě jeden obraz, který si zaslouží pozornost. Zpodobňuje nejslavnějšího příslušníka rodu Kinských – Štěpána. Historka z jeho života, kterou vám průvodci povykládají, je narozdíl od té o prostřeleném obrazu doložená historickými prameny. Když ve Francii nastupoval na trůn Ludvík XV., sjela se k němu s blahopřáním z blízka i z daleka spousta šlechticů. Za Habsburky se do Paříže vydal Štěpán. Pán Kinský byl vyhlášeným šermířem, tak není divu, že brzy padl do oka jednomu markýzovi, jenž také holdoval tomuto umění. Muži se spřátelili a nakonec onen markýz pozval Štěpána na svůj zámek. Tam jej zavedl do sklepení a ukazuje na dvacítku mrtvých mužů, vyrovnaných v řadě, pravil: „To jsou neskvělejší šermíři, které jsem znal. Máš-li ty sebe za nejlepšího na světě, pojď a bojuj.“ Tenkrát byla jiná doba a rytířská čest nedovolila Štěpánovi zahanbeně prchnout. Avšak ještě než tasil kord, vyžádal si chvilku na rozhýbání těla. Zatímco mával rukama a švihal nohama, prohlédl mrtvé muže a zjistil, že je usmrtila ta samá rána – úder do hlavy. Když pak na něj markýz svůj oblíbený výpad zkusil, byl připraven a ránu vykryl. Netrvalo dlouho a do řady nešťastníků padl i vynikající markýz. Štěpán se vrátil na pařížský dvůr, ale svou výhrou se nikdo nechlubil. Teprve když už byl dávno zpátky doma, přišlo se na to, jak markýz zemřel. Štěpána Kinského si nechal povolat sám habsburský král, a protože byl nadšen nejen jeho šermířskými schopnostmi, ale i skromností, povýšil jej z hraběcího stavu do knížecího.